Pro většinu lidí bude nejjednodušší použít sadu debianích CD. Pokud tuto sadu máte a váš počítač podporuje zavádění z CD, nastavte podle 3.6.2 – „Výběr zaváděcího zařízení“ zavádění z CD, vložte CD do mechaniky, restartujte počítač a přejděte k další kapitole.

Některé CD mechaniky mohou vyžadovat použití speciálních ovladačů a tím pádem nemusí být dostupné v prvních fázích instalace. Pokud na vašem hardwaru nefunguje standardní cesta zavádění z CD, přečtěte si pasáž o alternativních jádrech a o jiných instalačních metodách.

I když není možné zavést systém přímo z CD-ROM, můžete z CD-ROM instalovat základní systém a balíčky. Jednoduše zaveďte systém pomocí jiného instalačního média (třeba z disket). Když dojde na instalaci základního systému a dalších balíků, zadejte, že budete instalovat z CD-ROM mechaniky.

Pokud máte problémy se zaváděním, prostudujte si 5.4 – „Problémy s instalačním systémem“.

Pro zavedení instalátoru z Windows musíte nejprve získat instalační CD/DVD, případně USB klíčenku, jak popisují kapitoly 4.1 – „Oficiální sada CD-ROM“ a 4.3 – „Příprava souborů pro zavedení z USB zařízení“.

Při použití instalačního CD nebo DVD, by se měl příslušný program spustit automaticky při vložení média do mechaniky. Pokud jej Windows nespustí, nebo pokud používáte USB klíčenku, můžete (před)instalační program spustit ručně tak, že se přepnete na příslušné zařízení a spustíte setup.exe.

Po spuštění programu budete dotázáni na několik předběžných otázek a následně bude váš systém upraven pro zavedení instalačního systému Debian GNU/Linuxu.

Pro zavedení instalátoru z pevného disku musíte nejprve stáhnout potřebné soubory a umístit je podle kapitoly 4.4 – „Příprava souborů pro zavedení z pevného disku“.

Plánujete-li z disku jenom nastartovat a poté již všechno stáhnout ze sítě, měli byste použít soubor netboot/debian-installer/i386/initrd.gz a odpovídající jádro netboot/debian-installer/i386/linux. To vám umožní přerozdělit disk, ze kterého jste instalaci spustili.

Pokud během instalace nebudete upravovat diskovou oblast, na které jsou soubory instalačního systému, můžete použít hd-media/initrd.gz, příslušné jádro a také obraz CD nebo DVD (musí končit na .iso). Instalační systém pak nebude vyžadovat připojení k síti.

Pro zavaděč LILO musíte v souboru /etc/lilo.conf nastavit dvě důležité věci:

Následuje příklad /etc/lilo.conf:

image=/boot/newinstall/vmlinuz
       label=newinstall
       initrd=/boot/newinstall/initrd.gz

Pokud vás zajímají pikantní detaily, prozkoumejte manuálové stránky initrd(4) a lilo.conf(5). Nyní stačí spustit lilo a restartovat počítač.

Postup pro GRUB je velmi podobný. Do souboru menu.lst v adresáři /boot/grub/ (občas též /boot/boot/grub/) přidejte následující záznam (předpokládejme, že /boot leží na první oblasti prvního disku):

title  Instalace Debianu
root   (hd0,0)
kernel /boot/newinstall/vmlinuz
initrd /boot/newinstall/initrd.gz

a restartujte počítač.

Od teď by neměl být mezi oběma zavaděči žádný rozdíl.

Předpokládejme, že jste si připravili vše nezbytné z 3.6.2 – „Výběr zaváděcího zařízení“ a 4.3 – „Příprava souborů pro zavedení z USB zařízení“. Nyní jednoduše zapojte klíčenku do volného USB portu a restartujte počítač. Systém by měl nastartovat a měl by zobrazit úvodní obrazovku s výzvou boot:, kde můžete zadat volitelné parametry, nebo prostě zmáčknout Enter.

Zavedení se sítě vyžaduje síťové připojení, funkční TFTP server a DHCP, RARP nebo BOOTP server.

Nastavení zavádení ze sítě je popsáno v 4.5 – „Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP“.

Na architektuře i386 existuje několik možností zavedení z TFTP.

Při zavádění instalačního programu se objeví grafická obrazovka s logem Debianu a nabídkou:

Installer boot menu

Install
Graphical install
Advanced options       >
Help

Press ENTER to boot or TAB to edit a menu entry

V závislosti na zvoleném způsobu instalace nemusí být dostupná možnost grafické instalace („Graphical install“).

Pro běžnou instalaci vyberte šipkami buď položku „Install“ (instalace v textovém režimu), nebo „Graphical install“ (instalace v grafickém režimu) a potvrďte klávesou Enter. Na položku se také můžete dostat stiskem prvního zvýrazněného písmena.

Položka „Advanced options“ otevře další nabídku, kde si můžete zvolit pokročilé způsoby instalace, jako je expertní režim, záchranný režim a automatizovaná instalace.

Pokud potřebujete jádru nebo instalačnímu systému předat nějaké zaváděcí parametry, stiskněte na zvolené položce klávesu Tab. Zobrazí se výzva boot:, na které bude vypsán celý příkaz k zavedení instalace. Sem můžete přidat požadované parametry (nejběžnější parametry jsou zmíněny v nápovědě - viz níže). Ze zaváděcího řádku můžete zavést instalaci klávesou Enter, případně se klávesou Esc vrátit na úvodní obrazovku a vrátit tak provedené změny.

Položka „Help“ zobrazí první obrazovku nápovědy se stručným přehledem nápovědných obrazovek. Zde se můžete porozhlédnout po nápovědě, která se skrývá pod klávesami F1 až F10, nebo můžete stisknout Enter a zavést systém s výchozími hodnotami. Pamatujte, že z nápovědy se nelze vrátit zpět do hlavní nabídky. Obrazovky F3 a F4 popisují příkazy, které jsou ekvivalentní položkám v menu. Tyto příkazy můžete zadat do příkazového řádku, který se nachází na každé nápovědné obrazovce:

Press F1 for the help index, or ENTER to boot:

Za příkazem pro zavedení instalace (výchozí je install) můžete zadat volitelné parametry, které jsou popsány v nápovědě. Celý řádek by tedy vypadal třeba takto: install fb=false. Jestliže stisknete pouze Enter, je to stejné, jako kdyby jste zadali install bez dalších parametrů.