Při zavádění instalace z USB klíčenky jsou možné dva postupy. U prvního se instaluje kompletně ze sítě, druhý navíc na USB klíčence obsahuje ISO obraz instalačního systému, který se použije jako zdroj balíků pro instalaci (volitelně s použitím síťového zrcadla). Druhý postup je běžnější.
U prvního způsobu budete muset stáhnout obraz instalátoru z adresáře
netboot (viz kapitola 4.2.1 – „Kde se nalézají instalační obrazy?“)
a dostat jej na USB klíčenku pomocí „pružné cesty“ popsané
níže.
Instalační obrazy pro druhý způsob se nachází v adresáři
hd-media a funguje pro ně jak
„jednoduchá“, tak „pružná“ cesta. Mimo to
budete muset pro tento způsob instalace stáhnout také obraz prvního
instalačního CD, které je založeno na stejné verzi debian-installer. Nebudou-li
verze souhlasit, nejspíš narazíte během instalace na chyby.[5]
Pro přípravu USB zařízení budete potřebovat počítač s nainstalovaným
GNU/Linuxem a podporou USB. Dnešní systémy GNU/Linuxu by měly USB
klíčenku rozpoznat automaticky. Pokud tomu tak není, ověřte, zda je
nahraný jaderný modul usb-storage. Po zasunutí USB klíčenky ji systém
naváže na zařízení /dev/sdX, kde
X je písmeno z rozsahu a-z. Přesný název
zařízení zjistíte z příkazu dmesg, kde by měl být
o zasunutí a rozpoznání USb zařízení záznam. Pokud klíčenka obsahuje
ochranu proti zápisu, vypněte ji.
Postupem popsaným dále v kapitole si smažete všechna data, která se na zařízení nachází! Před spuštěním příkazů se raději několikrát ujistěte, že jste zařízení zadali správně, protože i drobný překlep může způsobit, že si smažete data na pevném disku.
USB klíčenka by měla mít velikost alespoň 256 MB. Menší velikosti jsou podporovány pouze při ruční výrobě podle 4.3.2 – „Kopírování souborů — pružná cesta“.
K dispozici máte soubor hd-media/boot.img.gz,
který obsahuje všechny instalační soubory (včetně jádra), zavaděč
syslinux
a jeho
konfigurační soubor.
I když je tento způsob vytvoření zaváděcího USB média pohodlný, má jednu zásadní nevýhodu: logická velikost zařízení bude vždy omezena na 256 MB, i když je skutečná kapacita USB klíčenky mnohonásobně větší. Budete-li ji chtít někdy v budoucnu použít k jinému účelu a budete-li vyžadovat její celou kapacitu, budete ji muset přerozdělit a znovu vytvořit souborový systém. Druhá nevýhoda přímo vyplývá z té první: nikdy nebudete moci na USB klíčenku nakopírovat obraz velkého CD, vždy budete omezeni na menší obrazy businesscard a netinst.
Jediné co musíte se staženým boot.img.gz udělat,
je rozbalit ho na USB zařízení:
#gzip -dc boot.img.gz >/dev/sdX
Na klíčence nyní bude jedna velká oblast typu
FAT16.
Připojte ji (mount
)
a nakopírujte na ni ISO obraz malého instalačního CD. Nyní stačí
klíčenku odpojit (/dev/sdX
/mntumount /mnt) a je hotovo.
Pokud máte rádi více pružnosti, nebo jen chcete zjistit „co se děje za oponou“, můžete použít následující metodu, ve které mj. ukážeme, jak místo celého USB zařízení použít pouze první oblast.
Protože má většina USB klíčenek přednastavenou jednu velkou oblast typu FAT16, pravděpodobně nemusíte klíčenku přeformátovávat. Pokud to však musíte provést, použijte pro vytvoření této oblasti cfdisk nebo podobný nástroj pro dělení disku[6]. Poté vytvořte souborový systém příkazem
#mkdosfs /dev/sdX1
Příkaz mkdosfs je obsažen v balíku
dosfstools. Pozorně se přesvědčete, že
používáte správný název zařízení!
Pro zavedení jádra z klíčenky je zapotřebí zavaděče. Přestože byste
mohli použít téměř libovolný zavaděč (např. lilo),
je zvykem používat syslinux, protože používá oblast
typu FAT16 a jeho nastavení se provádí úpravou jednoduchého textového
souboru. Díky tomu můžete zavaděč konfigurovat z téměř libovolného
operačního systému.
Pro instalaci syslinuxu na 1. oblast USB klíčenky
musíte mít nainstalované balíky syslinux a
mtools a daná oblast nesmí být připojená. Poté
zadejte příkaz
#syslinux /dev/sdX1
čímž se na začátek oblasti zapíše zaváděcí sektor a vytvoří se soubor
ldlinux.sys, který obsahuje hlavní část zavaděče.
Připojte oblast
(mount /dev/)
a nakopírujte na ni následující soubory:
sdX1 /mnt
vmlinuz nebo linux (jádro)
initrd.gz (obraz ramdisku)
Chcete-li použít grafickou verzi instalátoru, použijte soubory
z podadresáře gtk. Pokud si chcete soubory
přejmenovat, pamatujte, že
syslinux umí pracovat pouze s DOSovými názvy
souborů (8.3).
Dále si vytvořte konfigurační soubor syslinux.cfg,
který by měl obsahovat alespoň následující dva řádky (pokud jste
použili obraz netboot, změňte jméno souboru s
jádrem na „linux“):
default vmlinuz append initrd=initrd.gz
Pro grafickou instalaci byste na druhý řádek měli přidat ještě
parametry video=vesa:ywrap,mtrr vga=788.
Pokud jste použili obraz hd-media, měli byste
nyní na klíčenku nakopírovat ISO obraz s instalací Debian GNU/Linuxu[7] a následně USB klíčenku odpojit (umount
/mnt).
Pokud váš systém odmítá zavádění z klíčenky, může to být tím, že je na
klíčence neplatný hlavní zaváděcí záznam (MBR). Opravit jej můžete
programem install-mbr z balíku
mbr:
#install-mbr /dev/sdX
[5] Nejtypičtejší chybová hláška je, že nebyly nalezeny jaderné moduly. To znamená, že se liší verze modulů na obrazu CD a verze běžícího jádra.
[6] Nezapomeňte oblasti nastavit „zaváděcí“ příznak.
[7]
Použít můžete obrazy typu businesscard, netinst nebo, pokud se vejde,
dokonce celé první CD (viz část 4.1 – „Oficiální sada CD-ROM“).
Poznamenejme, že netboot obraz mini.iso není pro
tento účel vhodný.