Nejdůležitější pro vás zřejmě bude zazálohovat obsah adresářů /etc, /var/lib/dpkg, /var/lib/aptitude/pkgstates a rovněž výstup z dpkg --get-selections "*" (uvozovky jsou důležité).

Aktualizace samotná v domovských adresářích uživatelů nic nemění, avšak existují aplikace (např. části balíku Mozilla a desktopových prostředí KDE a GNOME), které při spuštění nové verze přepisují stará nastavení novými výchozími hodnotami. Jako prevenci můžete zkusit zazálohovat všechny skryté soubory a adresáře (tzv. tečkové soubory) z uživatelských adresářů, což pomůže při případné obnově.

Instalační procedura musí být vykonána s privilegii superuživatele. Je tedy nutné buďto se přihlásit jako uživatel root, nebo nabýt jeho práv prostřednictvím programů su nebo sudo.

Verze glibc v Lennym nepodporuje jádra starší než 2.6.8 a na některých architekturách mohou být požadavky ještě přísnější. Důrazně doporučujeme před přechodem na Lennyho aktualizovat jádro alespoň na verzi 2.6.18. Tato verze je standardní součástí Etche, stejně jako novější 2.6.24.

Je dobré informovat uživatele o změnách, které v sytému vlivem aktualizace nastanou. Je to vhodné i v případě, že se uživatelé na váš systém přihlašují vzdáleně (pomocí ssh) a vůbec nemusí změny během aktualizace systému postřehnout.

Pokud chcete systém aktualizovat obzvlášť bezpečně, zazálohujte nebo odpojte před aktualizací oblast pro domovské adresáře (/home).

Při přechodu na Lennyho se nejspíše aktualizuje jádro, takže bude vyžadován restart systému. Ten se typicky provádí po skončení přechodu.

Kvůli mnoha změnám, které se v jádře udály mezi Etchem a Lennym v oblasti ovladačů, rozpoznávání hardwaru a pojmenování a uspořádání zařízení, zde existuje opravdové riziko, že po aktualizaci při restartu systému zaznamenáte problémy. Mnoho potenciálních změn je zachyceno v této a následujících kapitolách.

Z tohoto pohledu dává smysl připravit záchrannou cestu, pomocí které budete moci systém obnovit v případě, že se nepodaří následný restart, resp. že se u vzdálených systémů nepodaří nahodit síťování.

Při vzdálené aktualizaci přes ssh se doporučuje mít záložní plán (alias konzoli na sériové lince) pro případ, že se něco nepovede. Je totiž jistá šance, že se po aktualizaci jádra a následném restartu změní jména některých zařízení (viz část 4.6.2 – „Změna ve výčtu zařízení“) a bude nutné opravit konfiguraci přes lokální konzoli. To stejné platí pro případ, že počítač omylem během aktualizace restartujete.

Snad každého napadne zkusit znovu restartovat s původním jádrem. Z mnoha důvodů, které jsou porůznu roztroušeny v těchto poznámkách, není zaručeno, že se to povede.

Pokud staré jádro selže, musíte nalézt alternativní způsob, jak zavést svůj systém, abyste jej mohli následně opravit. Jednou z možností je použití speciálního záchranného obrazu, nebo nějakého linuxového live CD. Po zavedení náhradního systému byste měli být schopni připojit svůj kořenový souborový systém a chrootovat se do něj, což vám umožní prozkoumání a opravení problému.

Jinou možností je použití záchranného režimu instalačního systému Lennyho. Výhodou použití instalačního systému je to, že si z mnoha různých instalačních metod můžete vybrat tu, která se pro vaši situaci hodí nejvíce. Více informací naleznete v osmé kapitole instalační příručky a v Debian Installer FAQ.

Aktualizaci distribuce je možné provést lokálně z textové virtuální konzoly (nebo z přímo napojeného sériového terminálu), nebo vzdáleně pomocí ssh spojení.

Jako další pojistku doporučujeme instalovat ve virtuální konzoli programu screen, který umožňuje bezpečné odpojení a nové připojení ke stávajícímu sezení. Díky tomu zajistí nepřerušený proces aktualizace i v případech, kde se vám rozpadne spojení.

Důležité

Během aktualizace systému byste neměli používat služby telnet, rlogin, ani rsh. Rovněž byste systém neměli aktualizovat ze sezení spravovaného programem xdm běžícím na témže systému. To platí i pro varianty wdm, gdm a kdm, protože tyto služby mohou být během aktualizace přerušeny. Přerušení během aktualizace systému je samozřejmě problematické. V horším případě může vyústit až do nedostupného a nekonzistentně nainstalovaného systému.

Uživatelé používající zavaděč LILO by měli vědět, že initramfs-tools nyní ve výchozím nastavení vytváří initramfs větší, než jaký LILO dokáže zpracovat. Těmto uživatelům doporučujeme přejít na zavaděč grub, nebo upravit soubor /etc/initramfs-tools/initramfs.conf a změnit řádku

MODULES=most

na

MODULES=dep

.

Nevýhoda druhého přístupu je v tom, že initramfs-tools do initramfs nahraje pouze moduly, které jsou vyžadovány pro konkrétní hardware, na kterém je initramfs-tools spuštěn. Pokud potřebujete pomocí tohoto initramfs zavádět i stroje s jinou hardwarovou konfigurací, měli byste ponechat nastavení na

MODULES=most

a přejít na jiný zavaděč, než je LILO.

V některých případech se může stát, že pokud byly balíky instalovány pomocí apt-get místo aptitude, aptitude to občas zmate a označí je k odstranění, protože si myslí, že je nikdo nepoužívá. Obecně byste se měli přesvědčit, že je systém před velkou aktualizací plně aktualizovaný a „čistý“.

Proto je potřeba ověřit, zda se ve správci balíků aptitude nevyskytují nějaké naplánované akce. Pokud totiž existují balíky naplánované k odstranění, může to negativně ovlivnit průběh aktualizace. Mějte prosím na paměti, že tento postup je možný pouze v případě, pokud váš sources.list ukazuje stále na etch a ne na stable nebo lenny; více viz A.2 – „Kontrola zdrojů balíků“.

Spusťte tedy aptitude v interaktivním režimu a stiskněte g. Pokud se zobrazí nějaké naplánované akce, měli byste je zkontrolovat a buď je provést, nebo vrátit zpět. Jestliže žádné akce naplánovány nebyly, zobrazí se hláška „Žádné balíky nejsou označeny k instalaci, aktualizaci nebo odstranění“.

Pokud máte nastaven APT, aby instaloval vybrané (vypíchnuté) balíky z jiné, než stabilní distribuce (např. testovací), budete možná muset změnit pravidla pro vypichování (v souboru /etc/apt/preferences) tak, abyste povolili aktualizace balíků na nové verze balíků ve stabilní verzi. Podrobnosti o vypichování balíků naleznete v apt_preferences(5).

Nehledě na metodu aktualizace systému se nejdříve doporučuje zkontrolovat stav všech balíků a prověřit, jestli jsou všechny balíky schopny aktualizace. Pomocí následujícího příkazu je možné vypsat seznam balíků, jenž mají buďto status Half-Installed, Failed-Config, nebo jsou v jiném chybovém stavu.

# dpkg --audit
      

Stav všech balíků lze prohlédnout rovněž pomocí programu dselect, aptitude, nebo příkazem

# dpkg -l | pager
      

nebo

# dpkg --get-selections "*" > ~/curr-pkgs.txt
      

Doporučuje se, abyste před aktualizací odstranili u balíků status podržení v aktuálním stavu („on hold“). Pokud bude mít kterýkoliv z významných balíků nastaven tento příznak, nebude jej možné aktualizovat a tím pádem celý proces skončí neúspěchem.

aptitude používá pro označení balíků v podrženém stavu odlišný způsob než apt-get a dselect. Balíky s příznakem „on hold“ lze pro aptitude zobrazit příkazem

# aptitude search "~ahold" | grep "^.h"
      

Chcete-li vypsat podržené balíky pro apt-get, použijte

# dpkg --get-selections | grep hold
      

Pokud v systému udržujete vlastní změněné balíky, to jest balíky vzniklé změnou a překladem standardního balíku z distribuce, měli byste jej označit příznakem „on hold“. Tímto preventivním opatřením zajistíte jeho setrvání v aktuálním stavu -- novější balík z distribuce jej nenahradí.

Příznak „on hold“ můžete nastavit pro aptitude příkazem

# aptitude hold balík
      

Příznak odeberete analogicky, stačí nahradit hold za unhold.

V této fázi je lepší se přesvědčit, že sources.list stále ukazuje na předchozí stabilní verzi pro případ, že byste potřebovali něco spravit. Viz část A.2 – „Kontrola zdrojů balíků“.

Jestliže máte ve svém souboru /etc/apt/sources.list uveden odkaz na proposed-updates, dočasně jej před aktualizací zakomentujete. Jedná se o preventivní opatření s cílem snížit pravděpodobnost konfliktů mezi balíky.

Máte-li v systému nainstalované balíky odjinud než z Debianu, může se stát, že budou kvůli konfliktům během aktualizace odstraněny. Pokud jste je nainstalovali ze zdroje balíků v /etc/apt/sources.list, podívejte se, zda daný archiv nabízí balíky sestavené pro Lennyho, a poté se změnou zdrojů oficiálních balíků příslušně změňte i tyto zdrojové řádky.

Někteří uživatelé mohou mít neoficiální verze „novějších“ balíků, které jsou v Debianu obsaženy ve verzích běžně dostupných v distribuci Etch. Tyto balíky pravděpodobně způsobí konflikty mezi soubory^[3]. Část 4.5.8 – „Možné problémy během aktualizace“ obsahuje některé informace o řešení těchto problémů.

backports.org je polooficiální archiv, ve kterém poskytují vývojáři Debian GNU/Linuxu novější verze balíků pro stabilní vydání. Tyto balíky většinou pochází z „testovací“ větve Debian GNU/Linuxu a jsou pouze znovu sestaveny tak, aby mohly fungovat ve stabilním vydání.

Protože jsou tyto balíky v zásadě identické s těmi z „testovací“ větve a liší se víceméně jen sníženým číslem verze, měl by být přechod z balíků backportovaných pro etch na skutečné balíky z lenny velmi jednoduchý. Věc komplikuje fakt, že některé konkrétní backporty se vždy berou z „nestabilní“ větve (bezpečnostní aktualizace, Firefox, jádro Linux, OpenOffice.org a X.Org).

Pokud nepoužíváte žádnou z těchto výjimek, můžete klidně pokračovat dále. Jestliže některý ze zmíněných speciálních backportů používáte, nastavte dočasně u všech balíků z Lennyho Pin-Priority (vizte apt_preferences(5)) na hodnotu 1001. Více naleznete v backports FAQ.

Výchozí nastavení obsahuje údaje pro instalaci z našich hlavních archivů v Internetu, to však můžete lehce změnit. Po úpravě souboru /etc/apt/sources.list je možné používat i jiné zdroje, především archivy, které jsou k vám na síti blíže a budou mít rychlejší odezvu a větší přenosové rychlosti.

Adresy FTP a HTTP archivů Debianu je možné najít na http://www.debian.org/distrib/ftplist (hledejte část „list of Debian mirrors“). HTTP zrcadla bývají obvykle rychlejší než FTP zrcadla.

Předpokládejme například, že váš nejbližší archiv je http://mirrors.kernel.org. Při jeho prohledávání pomocí WWW prohlížeče nebo pomocí FTP klienta jste zjistili, že hlavní adresáře jsou:

http://mirrors.kernel.org/debian/dists/lenny/main/binary-i386/...
http://mirrors.kernel.org/debian/dists/lenny/contrib/binary-i386/...

Pokud se rozhodnete používat tento archiv, přidejte do souboru sources.list následující řádek:

deb http://mirrors.kernel.org/debian lenny main contrib

Podadresář „dists“ je do cesty přidán implicitně a argumenty za názvem distribuce jsou určeny pro rozšíření takto specifikované cesty do několika adresářů.

Poté, co do souboru sources.list přidáte nové zdroje balíků, zakomentujte předchozí údaje. To jest na začátek všech řádků začínajících „deb“ vložte symbol hash (#).

Místo používání FTP nebo HTTP zrcadel budete možná chtít použít lokální archiv, a upravit soubor /etc/apt/sources.list pro použití zrcadla na lokálním disku (nebo třeba na souborovém systému exportovanému pomocí NFS).

Předpokládejme, že vaše balíky jsou například v adresáři /var/ftp/debian/ a mají následující hlavní adresáře:

/var/ftp/debian/dists/lenny/main/binary-i386/...
/var/ftp/debian/dists/lenny/contrib/binary-i386/...

Do souboru sources.list je nutné přidat následující řádek:

deb file:/var/ftp/debian lenny main contrib

Podadresář dists je do cesty přidán implicitně a argumenty za názvem distribuce jsou určeny pro rozšíření takto specifikované cesty do několika adresářů.

Poté co do souboru sources.list přidáte nové zdroje balíků, zakomentujte předchozí údaje. To jest na začátek všech řádků začínajících „deb“ vložte symbol hash (#).

Pokud chcete používat výhradně sadu CD, zakomentujte v souboru /etc/apt/sources.list existující řádky začínající „deb“ tím, že na jejich začátek vložíte znak hash (#).

Přesvědčte se, že je ve vašem souboru /etc/fstab řádek umožňující připojit CD-ROM mechaniku na adresář /cdrom (pro metodu apt-cdrom je nutné mít adresář pro připojení CD-ROM právě /cdrom). Pokud je vaše CD-ROM mechanika například /dev/hdc, měl by soubor /etc/fstab obsahovat obdobný řádek:

/dev/hdc /cdrom auto defaults,noauto,ro 0 0

Ve čtvrtém sloupci nesmí být mezi slovy defaults,noauto,ro žádné mezery.

Pokud chcete ověřit funkčnost, vložte do mechaniky CD a spusťte

# mount /cdrom    # připojí CD do adresáře
# ls -alF /cdrom  # vypíše obsah CD
# umount /cdrom   # odpojí CD
      

Dále spusťte:

# apt-cdrom add

      

pro každé binární CD z vaší sady debianích CD. Tím se přidají data o každém médiu do vaší APT databáze.

Důrazně doporučujeme zaznamenat průběh aktualizace systému pomocí programu /usr/bin/script. Jestliže se objeví nějaký problém, minimálně budete mít záznam o tom, co se stalo. Navíc po dokončení instalace můžete podat přesné hlášení chyby (bug report). Záznam je možné zahájit příkazem:

# script -t 2>~/upgrade-lenny.time -a ~/upgrade-lenny.script
      

nebo podobným. Poznamenejme, že není vhodné umísťovat soubor se záznamem do dočasného adresáře jako je /tmp nebo /var/tmp. Obsah těchto adresářů může být během aktualizace nebo restartu systému smazán.

Typescript vám také pomůže najít informaci, která už z obrazovky dávno zmizela. Přepněte se na druhou konzoli (klávesami Alt+F2) a po přihlášení si můžete soubor prohlížet příkazem less -R ~root/upgrade-lenny.script.

Po dokončení aktualizace je rozumné script zastavit příkazem exit na příkazovém řádku.

Jestliže jste při zaznamenávání použili přepínač -t, můžete celé sezení přehrát programem scriptreplay:

# scriptreplay ~/upgrade-lenny.time ~/upgrade-lenny.script
      

Nejprve je nutno stáhnout soubor, který obsahuje výčet balíků patřících do nové verze Debianu. To provedete příkazem:

# aptitude update
      

První spuštění příkazu může vypsat nějaká varování ohledně dostupnosti některých zdrojů. Tato varování jsou neškodná a při příštím spuštění se již nezobrazí.

Před kompletní aktualizací svého systému podle kapitoly 4.5.7 – „Aktualizace zbytku systému“ se ujistěte, že máte na disku dostatek volného místa. Nejprve budete potřebovat dostatek volného místa na oblasti, která hostí /var/, protože sem se dočasně stáhnou balíky, které se pak budou instalovat. (Balíky se stahují do /var/cache/apt/archives/partial a po úspěšném stažení se přesunou o adresář výš.) Poté budete potřebovat další místo v oblastech, do kterých se budou aktualizované a nové balíky instalovat. Aktualizované balíky mohou obsahovat větší programy nebo více dat, nové balíky mohou být vyžadovány kvůli splnění nových závislostí. Pokud váš systém nemá dostatek volného místa, může aktualizace skončit někde v půli cesty a nemusí být snadné se dostat zpět do použitelného stavu.

aptitude i apt poskytují podrobné informace o místu nutném k instalaci. Ještě před instalací můžete získat odhad vyžadovaného místa spuštěním:

# aptitude -y -s -f --with-recommends dist-upgrade
[ ... ]
XXX aktualizováno, XXX nově instalováno, XXX k odstranění a XXX neaktualizováno.
Potřebuji stáhnout xx.xB/yyyMB archivů. Po rozbalení bude použito zzzMB.
Teoreticky by stáhl/nainstaloval/odstranil balíky.
      

	Poznámka
	Jak je popsáno dále, spuštění tohoto příkazu na začátku aktualizace může skončit chybou. V takovém případě musíte s příkazem pro zjištění potřebného místa počkat až provedete minimální aktualizaci (4.5.6 – „Minimální aktualizace systému“) a aktualizujete jádro.

Nemáte-li k aktualizaci dostatek místa, nejprve nějaké uvolněte. Můžete:

Pro bezpečné odstranění balíků se doporučuje přepnout sources.list zpátky na etch, jak popisuje část A.2 – „Kontrola zdrojů balíků“.

Několik hlášení o přechodu na Lennyho ukázalo, že verze apt a aptitude dostupné v Etchi často nezvládají přechod na Lenny. V Lennym se apt mnohem lépe vypořádá s komplexními řetězy balíků vyžadujících okamžitou konfiguraci a aptitude je zase o něco chytřejší při hledání řešení pro porušené závislosti. Protože se obě vlastnosti během přechodu na Lennyho využívají velice intenzivně, je nutno nejprve aktualizovat tyto dva balíky. Pro aktualizaci apt spusťte:

# apt-get install apt

a následně pro aptitude (pokud ji máte nainstalovanou):

# aptitude install aptitude

Tento krok automaticky aktualizuje balíky libc6 a locales a doinstaluje podpůrné knihovny pro SELinux (libselinux1). V tento okamžik budou restartovány některé běžící služby, mimo jiné i xdm, gdm a kdm, takže probíhající X sezení budou odpojena.

aptitude si udržuje seznam balíků, které byly nainstalovány automaticky (například jako závislosti jiného balíku). V Lennym má tuto schopnost i apt.

Při prvním spuštění aptitude z Lennyho si aptitude automaticky načte seznam automaticky instalovaných balíků a převede ho do formátu vhodného pro apt. Doporučujeme tedy v tento okamžik spustit novou aptitude například příkazem

# aptitude search "?false"

který hledá neexistující balík.

Protože některé klíčové balíky mezi sebou ve verzích pro Etch a Lenny kolidují, jednoduché spuštění aptitude dist-upgrade by často odstranilo mnoho balíků, které si nejspíš chcete ponechat. Doporučujeme přechod uskutečnit dvoufázově. V první fázi se provede minimální aktualizace, při které se vyřeší zmíněné konflikty a ve druhé fázi potom následuje plný dist-upgrade.

Nejprve spusťte

# aptitude safe-upgrade
      

Tím se aktualizují ty balíky, které mohou být aktualizovány bez instalace nebo odstranění jiných balíků.

Další krok závisí na typu nainstalovaných balíků. Tyto poznámky se snaží poradit, kterou metodu byste měli použít, ale v případě pochybností vám doporučujeme u každé metody před pokračováním podrobně prozkoumat, které balíky jsou naplánovány k odstranění.

Mezi balíky, u kterých se očekává odstranění, patří base-config, hotplug, xlibs, netkit-inetd, python2.3, xfree86-common a xserver-common. Více informací o balících zastaralých v Lennym obsahuje kapitola 4.10 – „Zastaralé balíky“.

Nyní byste měli být plně připraveni aktualizovat systém na novější verzi. Příkaz

# aptitude dist-upgrade
      

zahájí kompletní aktualizaci systému, to jest nainstaluje nejnovější verze dostupných balíků a vyřeší všechny možné problémy mezi balíky z rozdílných distribucí. Pokud to bude nezbytné, nainstalují se další nové balíky (zpravidla nové verze knihoven nebo přejmenované balíky), a odstraní se konfliktní starší balíky.

Pokud aktualizujete systém ze sady CD nebo DVD, budete během aktualizace na různých místech vybídnuti ke vložení konkrétního disku. Je možné, že budete muset vložit jeden disk i několikrát, protože některé balíky závisejí na jiných, jenž jsou uloženy na jiném médiu.

Nové balíky, které nemohou být instalovány beze změny instalačního stavu jiných balíků budou ponechány ve svých původních verzích (zobrazováno jako „přidržení“). To můžete vyřešit programem aptitude, kde tyto balíky vyberete k instalaci, nebo můžete zkusit příkaz aptitude -f install balík.

Pokud aptitude, apt-get nebo dpkg selže s chybou

E: Dynamic MMap ran out of room
      

znamená to, že máte malou cache paměť. Problém můžete obejít tak, že v /etc/apt/sources.list zakomentujete řádky které nepoužíváte, nebo zvýšíte velikost vyrovnávací paměti. Velikost vyrovnávací paměti můžete zvýšit volbou APT::Cache-Limit v souboru /etc/apt/apt.conf. Následující příklad nastaví dostatečně velkou hodnotu:

# echo 'APT::Cache-Limit "12500000";' >> /etc/apt/apt.conf
      

To ovšem předpokládá, že jste tuto proměnnou v daném souboru ještě nenastavovali.

Někdy je potřebné pro APT nastavit parametr APT::Force-LoopBreak. Tím se umožní dočasné smazání nezbytného balíku způsobené cyklem Koliduje/Předzávisí. aptitude vás o podobné situaci informuje a přeruší aktualizaci celého systému. V takovém případě spusťte aptitude s parametrem -o APT::Force-LoopBreak=1.

Je možné, že systém závislostí mezi balíky bude natolik poškozen, že si situace vyžádá ruční opravu. To obvykle znamená spustit aptitude nebo spustit příkaz

# dpkg --remove jméno_balíku
      

pro odstranění pochybných balíků, nebo

# aptitude -f install
# dpkg --configure --pending
      

V extrémním případě možná budete muset znovu vynutit reinstalaci balíku příkazem

# dpkg --install /cesta/k/balíku.deb
      

Jestliže jste instalovali neoficiální backportované verze balíků, může nastat konflikt souborů:

Rozbaluji <balík-foo> (z <balík-foo-soubor>) ...
dpkg: chyba při zpracování <balík-foo> (--install):
 zkouším přepsat soubor <název-souboru>,
 který je také v balíku <balík-bar>
dpkg-deb: podproces paste byl zabit signálem (Broken pipe)
 Při zpracování nastaly chyby:
 <balík-foo>
      

Konflikt můžete zkusit vyřešit tak, že násilně odstraníte balík zmíněný na posledním řádku chybové hlášky:

# dpkg -r --force-depends balík
      

Po těchto krocích byste měli být opět schopni pokračovat v aktualizaci systému pomocí dříve popsané metody pomocí aptitude.

Během aktualizace budete vyzváni ke konfiguraci nebo opětovnému nastavení některých balíků. Pokud budete vyzváni, zdali nahradit nějaký soubor v adresářích /etc/init.d, /etc/terminfo nebo soubor /etc/manpath.config, měli byste odpovědět kladně, abyste zaručili konzistenci systému. Ke starším verzím souborů se vždy můžete vrátit, jelikož budou uloženy s příponou .dpkg-old.

Pokud si nevíte rady, poznamenejte si jméno balíku nebo souboru a nechte jeho konfiguraci na později. Můžete si pak prohlédnout výstup z programu script a podívat se na údaje, které byly na obrazovce během aktualizace systému.

Při přechodu z Etche na Lennyho, je důrazně doporučeno nainstalovat nový metabalík linux-image-2.6-*. Je možné, že se tento balík nainstaluje rovnou během dist-upgrade, což můžete ověřit příkazem:

# dpkg -l "linux-image*" | grep ^ii
      

Nevidíte-li žádný výstup, znamená to, že musíte nainstalovat balík linux-image ručně. Seznam dostupných metabalíků získáte příkazem:

# apt-cache search linux-image-2.6- | grep -v transition
      

Nejste-li si jisti, který balík vybrat, zavolejte uname -r a hledejte balík s podobným jménem. Například pokud se vypíše „2.6.18-6-686“, doporučujeme nainstalovat linux-image-2.6-686. (Varianta jádra „k7“ již neexistuje. Pokud ji ještě používáte, měli byste přejít na variantu „686“.) Ve výběru nejlepšího jádra vám může pomoci i dlouhý popis každého balíku. Například:

# apt-cache show linux-image-2.6-686
      

Zvolené jádro pak nainstalujete jako každý jiný balík příkazem aptitude install. Aby se jádro zavedlo, musíte při nejbližší vhodné příležitosti restartovat počítač.

Dobrodružnějším uživatelům nabízíme možnost přeložit si vlastní jádro přímo ze zdrojových balíků v distribuci Debian GNU/Linux. K tomu je potřeba nainstalovat balík kernel-package a přečíst si dokumentaci v souboru /usr/share/doc/kernel-package.

Pokud je to možné, bývá lepší aktualizovat jádro odděleně od hlavního dist-upgrade, protože se minimalizuje doba, kdy se systém nachází v dočasně nezaveditelném stavu. Pamatujte, že aktualizace jádra by měla následovat až po minimální aktualizaci popsané v 4.5.6 – „Minimální aktualizace systému“.

Na rozdíl od předchozích vydání obsahuje Lenny robustnější mechanismus pro rozpoznávání hardwaru. Protože to může ovlivnit pořadí, ve kterém jsou zařízení v systému objevena, ovlivní se pořadí, ve kterém jsou zařízením přiřazeny názvy. Například pokud používáte dvě síťové karty, které jsou obsluhovány různými ovladači, mohou být názvy karet (eth0 a eth1) prohozeny. Nový systém také znamená, že pokud například vyměníte síťové karty v běžícím systému Lenny, nová karta dostane nový název.

U síťových zařízení se můžete vyhnout změnám názvů použitím pravidel systému udev v souboru /etc/udev/rules.d/70-persistent-net.rules^[4]. Jinou možností je použití nástroje ifrename, který během zavádění sváže fyzická zařízení s konkrétními názvy. Více informací naleznete v ifrename(8) a iftab(5). Nástroje ifrename a udev by se neměly používat současně.

U úložných zařízení můžete předejít přejmenování tím, že použijete initramfs-tools a nastavíte je tak, aby nahrávaly moduly k úložným zařízením ve stejném pořadí, v jakém se moduly nahrávaly dosud. Současné pořadí zjistíte pohledem do výpisu programu lsmod. lsmod vypisuje moduly v obráceném pořadí, než byly nahrány. To znamená, že modul úplně nahoře byl nahrán jako poslední. Fungovat to ovšem bude jen pro zařízení, která jsou vždy iterována ve stabilním pořadí (např. PCI zařízení). Pořadí je též ovlivněno, pokud odstraňujete a nahráváte moduly ručně.

Mějte na paměti, že vaše jádro může mít některé ovladače zakompilované staticky, a ty se ve výpisu lsmod neobjevují. Názvy některých ovladačů byste mohli vypátrat ve /var/log/kern.log, nebo ve výpisu programu dmesg.

Zjištěné názvy modulů pak přidejte do /etc/initramfs-tools/modules v pořadí, ve kterém chcete, aby se moduly při zavádění nahrály.

Poté budete muset přegenerovat obraz(y) initramfs spuštěním příkazu update-initramfs -u -k all.

Až kompletně přejdete na jádro a udev z Lennyho, můžete nastavit svůj systém tak, aby k diskům přistupoval přes aliasy, které nezávisí na pořadí nahrávání ovladačů. Tyto aliasy naleznete v adresářové struktuře /dev/disk/.

Jestliže je pro zavádění systému použit initrd vytvořený pomocí initramfs-tools, mohou se v některých případech vytvořit soubory zařízení příliš pozdě na to, aby na ně mohly zaváděcí skripty zareagovat.

Obvyklé příznaky jsou, že se kořenový souborový systém nepodaří připojit, že jste následně vhozeni do ladicího shellu a když zpětně zkoumáte adresář /dev, vidíte v něm všechna potřebná zařízení. Takové chování bylo pozorováno na systémech, kde byl kořenový souborový systém na USB disku nebo na RAID (obzvláště při použití zavaděče LILO).

Problém se dá obejít zaváděcím parametrem rootdelay=9. Je možné, že hodnotu v sekundách bude třeba upravit.

Používáte-li jako svůj zavaděč lilo (což byl výchozí zavaděč předchozích verzí), doporučujeme ho po aktualizaci znovu spustit/nainstalovat:

# /sbin/lilo
      

Toto je potřeba i v případě, že jste neaktualizovali jádro, protože během instalace nové verze lila se změní umístění druhé části zavaděče a tímto zajistíte načtení správné adresy.

Také si prohlédněte obsah souboru /etc/kernel-img.conf a ujistěte se, že v něm máte volbu do_bootloader = Yes. To zabezpečí, aby se zavaděč nainstaloval po každé aktualizaci jádra.

Zaznamenáte-li při spuštění lilo nějaké problémy, zkontrolujte symbolické odkazy vmlinuz a initrd v / a také možné nesrovnalosti v souboru /etc/lilo.conf.

Zapomenete-li spustit lilo před restartem, je možné, že zavádění selže a místo tradiční výzvy lila se při zavádění zobrazí pouze písmena LI^[5]. 4.1.4 – „Připravte si plán B“ naznačuje několik způsobů, jak to napravit.

Jak se vyhnout problému použitím neměnného identifikátoru. Existují dva základní postupy, jak označit kořenový souborový systém tak, aby se značka mezi restarty nezměnila. První pojmenuje souborový systém, druhý použije univerzální unikátní identifikátor (UUID). Oba způsoby jsou v Debianu dostupné od vydání Etche.

Každý způsob má svá pro a proti. Pojmenování souborového systému je čitelnější, ale může způsobit problémy, pokud se v počítači potkají více souborových systémů se stejným jménem. Použití UUID nevypadá nijak pěkně, ale je robustnější a pravděpodobnost, že se potkají dva stejné UUID, je téměř nulová.

V příkladech níže předpokládáme, že se kořenový souborový systém nachází na oblasti /dev/hda6, je naformátován jako ext2 nebo ext3 a že v systému funguje udev.

Postup pro pojmenování souborového systému:

Postup pro použití UUID:

Při přechodu od verze 4.0 (Etch) k verzi 5.0 (Lenny) bylo několik balíků rozděleno na větší počet menších balíků. V takových případech Lenny většinou poskytuje „falešné“ balíky, které se jmenují stejně jako balík v předchozí verzi Debianu, ovšem kromě závislostí na nově vzniklých balících nic užitečného neobsahují. „Falešné“ balíky se po úspěšném přechodu považují za zbytečné a většinou je můžete odstranit.

Většina (ale ne všechny) falešné balíky mají ve svém popisu jasně napsáno, že se jedná o falešné balíky. S hledáním těchto balíků může pomoci program deborphan s parametry --guess. Pamatujte, že některé falešné balíky je lepší neodstraňovat, protože slouží ke sledování aktuálních verzí programů.